Michal Sirotek – Znamení padlých

Český knižní trh nabízí stále více a více knih od českých autorů, což je něco, co společnost, nejen ta čtenářská, bezpochyby potřebuje. Leckdy slýcháme, že domácí tvorba není tak kvalitní jako překladová; jistě, všude se najdou texty a knihy, které někomu nemusí zrovna dvakrát sednout. Je však také důležité nezapomínat, že zatímco překladová literatura se na český trh dostává až po zahraničních úspěších, poté, co projde filtrem domácího čtenářstva, u české tvorby jsme tímto filtrem právě my.

Znamení padlých, letos vydaná kniha, třebaže už není toliko řazená mezi novinky, má ji pod svou značkou nakladatelství Fragment, na policích knihkupectví řadu čtenářů na první pohled zaujme svou obálkou. Přináší fantastický svět, doplněný i slovníkem pojmů a mapou, který se s ničím nemaže, není žádnou pohádkou, přináší temněji laděnou atmosféru a přístup, zdá se být vystavěný na zcela nových základech – možná však základech světů pro nejen čtenáře již známých, poněvadž některé podobnosti jsou trochu příliš zjevné (jsem si jistá, že nejsem jediná, komu Gryzima vyvolala vzpomínky na Sapkowského Wyzimu v jeho sérii o Zaklínači). Svět dává knize potenciál líbit se fanouškům sérií jako Moře střepů Joe Abercrombieho nebo třeba i Věcných mlh Jana Urbana. Znamení padlých je zkrátka temnější, drsnější a leckdy vpravdě nemilosrdné fantasy, třebaže má svět ještě mnoho míst, která čtenář nepoznal. I proto je hodnější pro čtenáře již zkušenější a starší, dát knihu přečíst čtenářům mladším šestnácti let bych hodně váhala a spíš nedoporučovala.

Kniha však není jen o světě. Velkou roli v ní hraje promyšleně podaný systém magie, třebaže větší slovo má bezpochyby poctivý tvrdý boj chladnými zbraněmi, a politika. A samozřejmě také postavy vydávající se na vpravdě nelehké putování, které má kniha ovšem svým dějem podmíněné, má svůj důvod. Postavy jsou dosti rozmanité, a to jak v ohledu sociálních vrstev, i co do povah a charakterů, ale i schopností, není tam vesměs nikdo, kdo by byl dokonalý ve všem, mají své vady a nedostatky, jejichž zásluhou působí plastičtěji. Vesměs všichni si v průběhu děje procházejí vývojem podmíněným vnějšími okolnostmi a událostmi, na začátku a na konci knihy nejsou stejní. Třebaže ne všechny charaktery jsou plně sympatické a získají si bezmeznou přízeň všech čtenářů, jsou vzhledem ke svým kvalitám a postavení rozličně volenými průvodci příběhem a světem.

Děj je čtenáři podáván ve dvou liniích vcelku dlouho běžících v podstatě nezávisle na sobě, avšak už od počátku propojených v detailech a prvcích. Nejsou to však dva příběhy v jedné knize, jen dvě strany jednoho příběhu, dojde k jejich setkání a spojení, a tehdy se může čtenář těšit na to, že to bude velké.

Styl psaní, jímž je kniha před čtenáře předvedena, odpovídá celkové atmosféře knihy a podtrhuje svět i děj; dá se popsat jako hutnější, těžší na soustředění, opravdu si vyžaduje čtenářskou pozornost, není to úplně rychlé a zcela snadné čtení.

Celkově velmi dobrému dojmu, která má kniha potenciál vyvolat, však vskutku hodně ubližuje nemalé množství gramatických a pravopisných chyb, jimiž je text v pro knihu až nepřiměřeném množství protkaný. Není to sem tam drobnost, která očím korektora utéct může, ačkoli ani to by se stávat nemělo, ale i korektoři jsou jen lidé. Tady to bohužel vypadá, jako by korektor svou práci rozhodně neodvedl ani z poloviny tak, jak by měl, pokud zde vůbec nějaká korektura proběhla. Vzhledem k výši na knize uvedené doporučené ceny, která už je pro brožovanou vazbu sama o sobě dost vysoká až od koupě odrazující, je množství chyb v textu na hranici nepřípustnosti. Minimálně ještě jedna korektura by tu byla žádaná. Minimálně.

Autorka Nikola Tabačková