Barbora Brůnová je česká ilustrátorka a komiksová autorka. Původní profesí je učitelka francouzštiny a výtvarné výchovy, od roku 2011 se věnuje ilustrování profesionálně. Její kresby jsou hravé, vtipné, plné nadsázky a s lehkostí vykreslují každodenní radosti i strasti. Jejím nejznámějším dílem je série Já to měl první! nahlížející na rodičovskou dovolenou s humorem. Nápad na vznik první knížky vyšel z pozitivní reakce na komiksy, které s touto tematikou publikovala na facebooku. K vydání využila online nakladatelskou službu Pointa, kde za pouhé dva dny vybrala v crowdfundingu potřebnou částku. Za název si zvolila dětskou hlášku, která je mnoha rodičům velmi známá a při tvorbě vycházela z vlastních zkušeností. Podílela se také na řadě dětských komiksových průvodců po českých městech (např. Karviná, Olomouc, Havířov…) a komiksech přibližujících dětem historii (Ležáky – Příběh odvážné osady, Lidice – Procházka starou vesnicí, Karel IV. v kouzelném kukátku…).
Co vás lákalo na tom, přidat k práci ilustrátorky i tu spisovatelskou?
Určitě bych se spisovatelkou nenazvala. Rodičovské komiksy sice vymýšlím sama, ale texty v bublinách, kterých je minimum. mají do literatury v pravém slova smyslu hodně daleko. Navíc jde jen o krátké stripy, takže odpadá i nějaká dějová linka. Na všech ostatních knihách či komiksech vždy spolupracuji s autory či autorkami, kteří mají na starosti koncepci a text, takže tu „spisovatelskou“ část obstarávají oni.
Často ve své tvorbě vycházíte z vlastních zkušeností. Jak hledáte hranici, co ještě předat veřejně, a co ponechat soukromí? Do jaké míry diskutujete své komiksy se svým manželem a dětmi?
To je dobrá otázka. Samozřejmě tohle hodně řeším a pokaždé přemýšlím nad tím, co je či není vhodné zveřejnit. Jestli jsem to vyhodnotila dobře ukáže až čas a to, jestli mi mí synové nebudou mít některé komiksy za zlé. Teď je čtou rádi, baví je, vědí, že knížky mají doma třeba i rodiče jejich spolužáků a nevadí jim to. Ale samozřejmě spoustu významů a souvislostí jim ještě nedochází. I když jsou jen kreslené postavičky a jejich fotky nezveřejňuju nikdy, i tak se snažím vyhýbat vyloženě intimním tématům. Když v komiksu vystupuje můj muž, tak dokážu odhadnout, co mu bude proti srsti, přece jen se známe dobře. A když mám pochybnosti, zeptám s ho. Zatím mi zamítl komiks jen jednou. Ale nejčastěji si v komiksech dělám srandu sama ze sebe a tam té cenzury moc není :-).
Na sociálních sítích jste si vytvořila silnou fanouškovskou základnu. Jaké vnímáte výhody a nevýhody popularity na internetu?
Negativních ohlasů mám naprosté minimum, naopak mi chodí mnoho krásných zpráv od rodičů, kteří mí píší, jak jim mé komiksy pomáhají zvládat každodenní výchovné peripetie. Záměrně se vyhýbám kontroverzním tématům, nemám ani potřebu své relativně vysoké dosahy využívat k tomu, abych „šířila osvětu“ nebo někomu vnucovala svůj světonázor (i když jsem tu tendenci možná v jednu dobu měla). Rodičovské stripy kreslím už víc jak pět let a za tu dobu jsem se myslím naučila i tak „výbušné“ téma, jakým dnes výchova dětí je, zpracovávat tak, aby nedocházelo v diskuzích pod příspěvky k hádkám a nepřispívala jsem tak k toxicitě debat na sociálních sítí. A myslím, že se to daří, že je lidem na mé stránce fajn a chodí si tam pro pobavení a povzbuzení. Z toho mám velkou radost. Tu největší nevýhodu vnímám v tom, že občas mívám tendenci hodnotu své tvorby odvozovat od úspěchu na sociálních sítích, od počtu lajků, komentářů a jiných interakcí. Uvědomuju si, že na sociálních sítích trávím opravdu velké množství času a jsem na nich do velké míry závislá - rozhodně v pracovní rovině, ale částečně i v té osobní. A že to není dobře. Jen nevím, zda – když se v dnešní době chcete živit převážně svou autorskou tvorbou – existuje jiná cesta. Já ji zatím neobjevila.
Jak náročný byl přechod z rodičovské dovolené do role ilustrátorky na plný úvazek?
Přechod byl úplně přirozený a pozvolný, protože jsem ani během rodičovské nikdy úplně kreslit nepřestala. Jen jsem si přibírala práci s tím, jak děti rostly a postupně se mi uvolňovaly ruce. Ten zlom byl spíš psychologický v tom, že jsem poprvé stála jen na volné noze a neměla pravidelný příjem v podobě stálého platu nebo rodičovské. Než se mi narodily děti, už jsem několik let ilustrovala, ale ilustrování měla vždy jako vedlejší činnost při zaměstnání učitelky. Ale zatím se mi na volné noze vcelku daří, práce je pořád dost, tak snad to vydrží.
Jako ilustrátorka spolupracujete s mnoha různými autory, podle čeho si je vybíráte? Jak hledáte společnou vizi?
Mám to štěstí, že se mi daří udržovat několik dlouhodobých spoluprací – například se spisovatelkou Petrou Braunovou, se kterou už mnoho let tvoříme komiksové průvodce po městech. Petra mi velmi pomohla právě v mých ilustrátorských začátcích. Za ty roky tvoříme už sehraný pár a společná práce nás stále baví. Podobně to mám s Katkou Schwabikovou, se kterou teď pracujeme už na páté společné knížce. A pokud mám jít do nové spolupráce, musí mi tématem sednout. Zásadní roli hrají samozřejmě i osobní sympatie. Teď si už můžu dovolit luxus výběru, kdy nemusím brát všechno, co se naskytne, a tak jsou všechny projekty, na kterých dělám, moc fajn a nesou se ve velmi pohodovém duchu. Za to jsem strašně vděčná.
Podílela jste se na mnoha knihách pro děti, které jim přibližují historické události a místa, která navštěvují. Co vám na těchto tématech přijde atraktivní? Je to něco, co třeba vychází z vaší pedagogické minulosti?
To téma si mě našlo tak nějak samo. V době, kdy jsem jako začínající ilustrátorka rozeslala své protfolio snad do všech nakladatelství vydávající dětské knížky, se mi ozvali ze Slovartu, že připravují historickou knížku pro děti a můj styl by se jim hodil. A já se v tom hrozně našla. Moc mě to hrabání se v dobových materiálech bavilo. Sama jsem jako dítě tyhle populárně naučné věci o minulost měla ráda, zbožňovala jsem třeba Obrázky z českých dějin a pověstí. Zpracovávat nějaké naučné téma tak, aby v tom byl vtip a děti to opravdu bavilo a nebraly to jako mentorování, je pro mě výzva. Mít pedagogickou zkušenost je určitě velký benefit.
Co teď chystáte za projekty?
Příští rok bych ráda vydala třetí díl Já to měl první!. Děti mi odrůstají, uvidíme, jak dlouho se tomuto tématu ještě budu věnovat. Ale ještě jeden díl bych ráda vydala, materiál pomalu střádám. Jako prioritu jsem si ale letos určila práci na knížce o malířích, na které dělám s Katkou Schwabikovou. Ta práce se bohužel vleče už několik let, je to náš osobní projekt, na který nemáme deadline a krademe si na něj volné chvilky, kterých ani jedna nemáme nazbyt. Ta knížka je takový můj dlouholetý sen a moc bych ji chtěla v nějaké dohledné době dotáhnout do konce. K tomu mám už dva roky svůj vlastní autorský e-shop www.bbb-ilustrace.cz, i to je velká výzva. Nikdy by mě nenapadlo, kolik je kolem toho práce. I ten se snažím průběžně rozšiřovat a vymýšlet a realizovat do něj nové výrobky – což mě ohromně baví.