Severní den: novinka od Mystery Press!

Lákavý mix fantastických subžánrů, krásné zpracování, zajímavý příběh… Ondřej Blaho vstupuje na literární scénu ve velkém stylu. Debutuje románem Severní den, jenž je prvním dílem stejnojmenné trilogie.

I vzhled je důležitý!

Nakladatelství odvedlo výbornou práci.

Obálku vytvořil Martin Stehlík (stojí např. za obálkami knih: Láska, smrt a všechno zlý, Vykoupení Černé vlaštovky, Mezi dvěma ohni atd.) a odvedl opět úžasnou práci. Povedlo se mu na obálku přenést podstatné prvky, ale zároveň ponechal prostor čtenářům, aby si jednotlivá místa ve své fantasii vykreslili po svém. Osobně se mi líbí detaily, které jsou zvýrazněny „kovovou“ bronzovou barvou.

Na omak kniha působí opravdu příjemně. Severní den je poměrně tlustou bichličkou. Kniha má 400 stran a každého knihomola potěší, že se nejedná o paperback, ale o hardback. Zabudovaná látková záložka je milý bonus. Příjemný font a velikost písma v kombinaci s dobře vonícím papírem ocení nejeden čtenář (poznámka – ani po pár týdnech nepřestala kniha vonět). Ani po „náročnějším zacházení“ se nemusíte obávat, že by kniha nedržela tvar, protože dobře svázaná kniha něco přežije.

Velmi podstatným prvkem je mapa. Jednoduchá, dobře čitelná. Za drobné minus považuji absenci měřítka, které by usnadnilo orientaci v prostoru (snad se této změny dočkáme v pokračování).

Co nám prozradí anotace?

Ke knize autor napsal poměrně dlouhou anotaci, ze které se dozvídáme tři důležité informace:

1. Před dvěma sty lety se lidé z Kontinentu přesunuli na „záhadný“ ostrov Nordtag, kterému se začalo říkat Severní den. Toto „bohem zapomenuté“ místo postupně kolonizovali a snažili se pochopit a využít mechanických relikvií, které někdo/něco musel kdysi dávno vytvořit.
2. Nebudeme sledovat osud jedné osoby, ale hned několika najednou.
3. Jsou zde vyzrazeny dvě nepříjemnosti, které budou obyvatelům Severního dne výrazně komplikovat život, a to nekonečný déšť a příchod těch, které nikdo nespatřil.

Pár slov o příběhu (s minimem spoilerů)…

Severní den je rozdělen do čtyř částí. Na konci naleznete bonusový materiál v podobě Vybraných zápisků z archívů Padraniho univerzity.

ČÁST PRVNÍ

Za mě se jedná o nejchaotičtější část celé knihy. Začínáme prologem, kdy zjišťujeme, že vypravěčů bude mnohem více než bylo nastíněno v anotaci. Následujících několik kapitol potrápí nejednoho čtenáře, protože budeme skákat v čase. Normálně bych to za problém neoznačila, ALE… jsme hozeni do světa, ještě neznáme postavy a už skáčeme mezi současností a minulostí. Nejvtipnější je to, že vás na změnu v čase upozorní popisek na začátku kapitoly. Kdyby tam ty popisky nebyly, tak by vás hned netrklo, že se nějaká věc udála nějakou dobu zpátky.

Ve výsledku v této části pouze poznáváme postavy (jejich „poslání“) a zjišťujeme, že se pokazilo počasí.

ČÁST DRUHÁ

Tady jsem byla kapku zmatená, protože opět začínáme PROLOGEM. Stále skáčeme mezi jednotlivými postavami, ale již to není tak zmatené. Kdybych měla shrnout, co se v této části děje, tak putujeme a odhalujeme nové problémy.

ČÁST TŘETÍ

Víte, co bylo opět „na začátku“? Ano! Máme tady další prolog! V této chvíli už moc nechápu, proč je to označováno za prolog. Mohla to být normálně kapitola. I přesto jsem si tuto část užila nejvíce! Konečně naše postavy doputují do Středového města a my si užíváme dostatek akce a zvratů. Kromě deště se konečně o slovo přihlásí i nějaké tajemno a fantasy prvky. O slovo se opět přihlásí i mechanické konstrukty. Tuto část bych označila jako převrat a konečně sem všichni doputovali.

ČÁST ČTVRTÁ

Tato část mi vzala vítr z plachet… nebyl zde žádný prolog! Zde se odehraje mnoho podstatných věcí, takže se všem spoilerům vyhnu. Osobně mě tato část bavila ze všech nejméně, což mě dost zarazilo, jelikož se jedná o část s nejmenším počtem kapitol. Kdybych měla tuto část popsat v několika slovech, tak je to manipulace, spojenectví, další cesta.

Co se mi na knize líbilo

• Obálka a zpracování knihy: Stehlík vytvořil opravdu krásnou obálku, která zaujme.
• Bonusový materiál: Dozvíme se zde mnoho zajímavých věcí, které pomohou pochopit mnohé věci. Jen mě mrzí, že je to úplně na konci a jednotlivé střípky nejsou zakomponovány na konce/začátky jednotlivých částí.
• Prostředí: Svým způsobem poznáme velký kus Severního dne. Autor nám trochu přiblíží velký kus krajiny. Osobně si toto místo představuji jako Skotsko křížené se Slovenskem.
• Tajemné konstrukty: Těch pár konstruktů, na které během čtení narazíme, tak působily neokoukaně a zajímavě.
• Koule: Můj nejoblíbenější konstrukt. Kapku mě mrzelo, že zde nebyl věnován prostor tomu, jak fungují… ale snad se to dozvíme později.
• Tajemné bytosti bez tváře: Moc toho nenamluvily, ale vždy jsem si užívala tu změnu
• Manipulace: Líbí se mi, že je po celou dobu cítit, že je zde někdo třetí, který manipuluje se všemi.
• Julius Birma: Nejlepší postava. Jediný z vypravěčů, jehož příběh mě oslovil a zajímalo mě, jak to s ním dopadne. Není to klasický „nabušený“ a dokonalý cápek, ale má charisma, které člověka okouzlí.
• Krátké kapitoly: Tím, že se střídalo ve vypravování příběhu velké množství osob, tak krátké kapitoly udržovaly dobré vyprávěcí tempo a člověka to nesvádělo k tomu, aby knihu odložil.
• Jak lidé snadno přistoupí na nový režim: Je opravdu děsivé, ale zároveň fascinující sledovat, jak si „cizáci“ podmaní postupně obyvatelstvo a lidé velmi rychle převlékají kabáty a mění své smýšlení.

Co se mi na knize nelíbilo

• Počet vypravěčů: Někdy méně je více a u této knihy to platí trojnásob! Ve výsledku předimenzovaný počet aktivních postav vedl u mě k tomu, že mi na nich vesměs (až na Birmu) nezáleželo a mnohé mi postupně začaly vadit.
• Skákání v čase: Velmi rušivý prvek, který mi komplikoval vstup do příběhu.
• Metrický systém: Tady nerozumím tomu, proč autor nepoužívá „normální“ SI jednotky. Ve výsledku nikdy nevíme, kolik je hodin, jaké jsou mezi jednotlivými místy vzdálenosti. Případně nechápu, proč v bonusovém materiálu nenajdeme nějakou legendu, kde by byl tento metrický systém více popsán.
• Mechanické konstrukty: Je hezké, že je v textu zmíněno, že postavy něco využívají, ale chybí detailnější popisy. Ocenila bych (klidně i jako bonus) nějaké nákresy a popisy mechanických konstruktů, které byly v této knize používány.
• Jazyk: Občas jsem se musela v textu vracet a některé věty si přečíst opakovaně. Autor rozhodně umí pracovat se slovy, ale občas už byly některé popisy a přirovnání trošku kostrbaté.

Oblíbené citáty

Vzdělanost upadala. Však ano, hloupí se ovládali snáze.

„Proč?“ vyklouzlo mu horečnatě ze rtů. Někdo ničil jeho knihy daleko horším způsobem, než si původně myslel. Nemizely v plamenech. Měnily se.

„Nedělej si hlavu s tím, s čím nic nenaděláš.“

Shrnuto, podtrženo…

Pokud bych vám na začátku recenze neřekla, že se jedná o debut, tak si toho nevšimnete. Jde opravdu vidět, že autor odvedl velký kus práce a nad příběhem přemýšlel. I přesto, že mám ke knize pár výhrad, tak pozitiva stále převažují.

Je podstatné si uvědomit, že se jedná o mix několika žánrů a subžánru. Něco si zde najdou milovníci steampunku, detektivky, urban fantasy, sci-fi a ještě by se pár (sub)žánrů našlo.

První díl trilogie perfektně popisují tato dvě slova: cesta a vzpoura. Není zde prostor pro klasické romantické linky, dokonalé hrdiny a perfektně rozlišitelné dobro a zlo. Příběh je plný vrstev a tajemna. Doufám, že jsme již byli dostatečně autorem do světa Severního dne zasvěceni a Nachová temnota nám nabídne trochu živější příběh, kdy nebude nouze o tajemno, ale zároveň se dozvíme mnohem více o konstruktech a novém režimu/vládě.

Jsem opravdu ráda, že se opět na pultech objevují knižní tituly, které vybočují a něčím obohacují knižní prostředí. Zároveň si myslím, že by Severní den mohl inspirovat další autory a autorky, aby zkoušeli vytvořit příběhy, kde nutně nedominují elfové a draci, ale stroje a pochybné lidské existence.

Jsem zvědavá na další díl. Proto si budu nějaké hvězdičky šetřit a prvnímu dílu uděluji solidních 3,5/5.

  Adela Tomanovicsová