Host: Jan Kotouč

Jan Kotouč je český spisovatel zaměřující se především na žánry military sci-fi, space opery a alternativní historie, lektor kurzů tvůrčího psaní a vyučující na vysoké škole. Vystudoval obor Komunikace a masmédia na University of New York in Prague. Jeho prvním vydaným textem bylo Příliš blízké setkání, které se následně stalo součástí jeho cyklu Sektor Hirano. Dále je například autorem čtyřdílné military sci-fi série Centrální impérium, a cyklu alternativní historie České země. Je jedním z mála českých autorů, kteří prorazili na anglicky mluvící trh. Je držitelem několika ocenění včetně ceny Aeronautilus, Encouragement Award a Ceny Karla Čapka.

Kdo ovlivnil vaše literární začátky? Kdo je vaší literární inspirací?

Netajím se tím, že mou největší literární inspirací je nepochybně David Weber, autor série o Honor Harringtonové. Důvody jsou tři, Weber píše skvěle propracované světy, má konzistentní a promyšlené technologie, které se vyvíjejí, a nikdo neumí tak dobře popisovat postavy a jejich emoce jako on. Kvůli postavám to čtou lidi, kteří se v těch technických věcech ztrácejí. Každý autor, kdo ovládá dvě z těch tří výše zmíněných věcí by byl u mě na špičce. Weber zvládá všechny tři. A jsem rád, že teď s ním spolupracuju a píšu pro něj knihu.

Průměrně vydáváte jednu knihu ročně, jak náročná je pro vás příprava románu?

To hodně záleží na konkrétním románu. Když píšu něco historického, musím si k tomu období hodně načíst a zjistit. Podobně když píšu do série, kterou vytvořil někdo jiný, tak si musím všechno zjistit. U vlastních sci-fi můžu víc popustit uzdu fantazii, ale zase musím udržovat technologie konzistentní. 

Většinou píšu první draft jednoho románu, zatímco promýšlím detaily dalšího. Tyhle dvě činnosti se neruší, každá zaměstnává jinou část mozku.

Plánujete si děj celých sérií dopředu? Čím vás láká psaní cyklů oproti samostatným dílům?

Mám hrubou kostru děje celé série a na tu potom při psaní jednotlivých románů nabaluji maso. Takže vím, co se během série stane za zásadní události a potom to víc vykreslím, když si píšu osnovu pro konkrétní román.

U samostatných románů mám větší volnost v tom, že si spoustu věcí můžu vymyslet na místě a neřešit, co bude dál. Na druhou stranu, moc samostatných románů nepíšu, takže mi asi víc sedí série.

Často se pohybujete na conech, čím vás toto prostředí oslovilo?

Já začínal jako fanoušek a vždycky fanouškem budu. Na conech jsem našel komunitu stejně naladěných lidí, nemluvě o mých nejlepších přátelích.

Co teď chystáte za projekty?

Momentálně mám rozepsaný román ze světa Honor Harringtonové od Davida Webera, který vzniká rozšířením povídky v antologii What Price Victory? Povídka se líbila a Weber se mě zeptal, jestli bych to nerozšířil na román. Na tom spolupracuju s Davidem Weberem a také s Tomem Popem, který je ve světě Honor Harringtonové jakýmsi hlavním encyklopedistou. Ví o detailech toho světa víc než kdokoliv jiný, včetně autora. Je to skvělý zážitek a poprvé píšu celý velký román rovnou v angličtině.

Až to dokončím, vrhnu se na jeden nový historický projekt.

K vydání se chystají obě části románu Komanda Omega ze světa Centrálního impéria, potom Velká bouře v českých zemích napsaná spolu s Lucií Lukačovičovou, a nakonec sbírky mých povídek, které jsem napsal v průběhu posledních patnácti let.